Přihlásit se / Registrace
Kupte si do 26. 9. limitovanou edici

Nejsevernější místo Evropy dobudou Prostějováci. Jedou na Nordkapp!

O malé výpravě, která vyrazila z Prostějova. Účastník Bořek Nagy spolu s kamarádem Jarkem Soldánem na nejsevernějším místě Evropy, norský Nordkapp. Cesta byla dlouhá 3047 kilometrů.

„Původní plán byl dojet autem z Prostějova až na Nordkapp, ale z časových důvodů jsme zvolili variantu letecky do Stockholmu a poté autem na Nordkapp přes celé Švédsko, Finsko až do Norska. Auto jsme měli označené logem CZ s vyznačením jmen a samozřejmě znakem Prostějova, protože jsme oba z Prostějova, a tak nám to připadalo správné," říká Bořek s tím, že ze Stockolmu je to do Nordkappu 1 930 kilometrů. Na cestách byli oba Prostějováci osm dnů. „Nevěděli jsme přesně, jaká nás čeká cesta, měli jsme ale stan a teplé spacáky." vysvětluje.

Nordkapp je nejsevernější místo Evropy, dál na sever se už po souši nedá dostat. Pak už je jen Arktický oceán, ve kterém se mimochodem pánové dokonce vykoupali.

Cesta na Nordkapp, den první. Automobil bez hřebů, pivo za dvě stovky a chlad na pokoji

„Vše začalo cestou z Prostějova v sobotu, 21. 1. 2017 ve dvě ráno do polských Katowic, odkud jsme ráno v 6:05 odstartovali směr Stockholm. Po přistání jsme šli vyzvednout dohodnuté auto a tady začaly potíže. Měli jsme rezervovaný vůz VW GOLF s pneumatikami se zabudovanými hřeby. Nakonec to není ani Golf a ani nemáme gumy s hřeby, ale vydali jsme se na cestu. Cesty ve Švédsku jsou opravdu skvěle udržované a provoz je plynulý, řidiči v ČR by se trpělivosti a klidu místních mohli učit. Projeli jsme krajinou jezer, řek a Botnického zálivu a po ujetí 1 010 km jsme zakotvili ve švédském městě Lulea, kde jsme se ubytovali," popsal Bořek s tím, že všude jsou hromady sněhu, v některých místech jsou závěje až do výšky 2,5 až 3 metry a teplota je “příjemných” mínus sedm.

„Chtěli jsme trošku protáhnout svaly a tak jsme se šli projít s tím, že skočíme do nějaké místní hospůdky na pivo, abychom nasáli atmosféru. Našli jsme sportovní bar, opravdu slušný. Jen za 0,4 piva si tam účtovali 65 švédských korun, což je cca 195 Kč. Ceny ve Švédsku jsou vysoké, v běžných potravinách jsou ceny cca 2x vyšší než v ČR.

Cesta na Nordkapp, den druhý. Polární kruh, zapadlé auto a uzavřené cesty

Cca v 10 hodin pánové přejeli hranici do Finska a během pár metrů se ocitli o hodinu dál, protože už byli v jiném časovém pásmu. V poledne projeli přes Rovaniemi, finské město známé i v ČR zejména závody ve skocích na lyžích. „Kousek za Rovaniemi jsme překročili Severní polární kruh, který prochází vesničkou Santa Clause. V době naší návštěvy měl Santa zrovna přestávku, tak jsme na něj nečekali a po krátké prohlídce "jeho“ vesničky jsme pokračovali dále na sever. Cesta Finskem byla dlouhá a pomalá, maximální rychlost byla omezena na 90 km/h a mnohdy se, kvůli sněhu nedalo jet více než 60 km/h. Bohužel, to jsme ještě nevěděli, co nás čeká v Norsku. Jeho hranici jsme překročili večer, přesný čas nevím, hranice totiž nebyla vůbec označena," vysvětluje Borek.

Celá cesta byla pokryta ledem a sněhem, foukal silný vítr a sněžení se změnilo ve vánici. „Asi 90 km od města Honningsvag, cíle toho dne, se přes cestu objevila závora a nápis ROAD CLOSED. Museli jsme se kousek vrátit, kde jsme se od řidiče pluhu dozvěděli, že pojedeme dál v konvoji. To, co jsme však zažili posledních 70 km, se jen těžko popisuje. Foukal velmi silný vítr, sníh létal všemi směry a bylo dost těžké udržet auto na silnici. Řidič pluhu nám řekl, ať se díváme jen na světla před námi jedoucího auta a držíme se jej. I to však bylo nemožné. Přestože vůz před námi byl vzdálen maximálně pět metrů, byly chvíle, kdy jsme jej ani jeho světla vůbec neviděli, jeli poslepu a se strachem čekali, až zas kousek cesty uvidíme. Na klidu nám nepřidávalo ani to, že napravo od cesty byl útes a cesta z něj dolů by končila v oceánu. Aby toho nebylo málo, zapadli jsme. Auto před námi v bíle tmě zmizelo a my jsme zůstali sami, v noci a bez pomoci. Snaha vyprostit auto se minula účinkem, a tak jsme se smířili s tím, že v něm strávíme noc. Nevím, kdo nad námi drží ochranou ruku, ale během několika minut se objevil nákladní vůz, jehož řidič nám pomohl auto vyprostit a mohli jsme pokračovat dál," popisuje dramatickou situaci. O půl jedné v noci cestovatelé dojeli do města Honningsvag, kde přespali.

Cesta na Nordkapp, den třetí. Uzavřené cesty, polární záře i euforie

„Po probuzení, oba unavení po dlouhé a náročné cestě, jsme se těšili na konečně normální a klidný den na severu. V 11 hodin jsme měli startovat směrem k místu, kde začíná konvoj na Nordkapp. V zimním období je provoz regulovaný a musí se následovat pluh, který čistí cestu. V 10:40 jsme byli na místě a čekali. O pár minut později jsme se dozvěděli, že kvůli počasí je dnes Nordkapp zavřený. Rozhodli jsme se ale, že pojedeme dál podle plánu naší cesty. Bohužel jsme však zjistili, že i cesty z Honningsvag jsou zavřené všemi směry. Takže jsme tu uvízli bez vidiny další cesty. Zoufalství, které jsme zažívali bylo nepopsatelné. Cíl naší cesty byl 12 kilometrů před námi a my neměli šanci se k němu dostat," popisuje Borek špatný začátek dne.

„V 17 hodin přišla dobrá zpráva. Na Nordkapp nás vezmou silničáři, protože tam stejně musí vyčistit cestu. Sedli jsme do auta a jeli k místu, kde jsme se měli potkat. Na místě nás čekal pluh a doprovodné vozidlo. Připadali jsme si trochu zvláštně, že všechno tohle bylo jen kvůli nám, ale všichni byli spokojeni a my také. Počasí se vyjasnilo, nesněžilo a nefoukalo. S pomocí pluhu jsme se dostali k cíli naší cesty na Nordkapp!," netají se spokojeností.

„Pocity byly úžasné! Byli jsme tam, kde jsme chtěli být. Foukal silný vítr, mrzlo, ale my jsme byli spokojeni. Jako třešnička na dortu se nad námi objevila polární záře. Asi po hodině strávené na Nordkappu jsme si zapálili doutník, který byl připravený pro tuto příležitost, a vyrazili jsme zpátky.

Cesta na Nordkapp, den čtvrtý. Úchvatný Nordkapp, špatné počasí a saunování

„Vzhledem k tomu, že se nám večer podařilo dosáhnout Nordkapp, jsme vstali s dobrou náladou. Tu nám vzápětí pokazila informace o uzavřené cestě směrem na jih. V okolí Nordkappu bylo však počasí slušné, tak jsme se rozhodli, že na něj zajedeme ještě jednou a uvidíme jej za denního světla," vysvětluje Bořek a dodává: „Nordkapp ve dne byl stejně úchvatný jako v noci, nedokážeme říct, kdy je to lepší. Ve dne jsou krásně vidět útesy a oceán, v noci zase polární záře."

V jednu hodinu se cestovatelé pomocí konvoje dostali dolů a rozhodli se vyrazit i přes nepřízeň předpovědi směrem do Finska. Museli díky potížím z předchozích dnů vypustit krásné město Tromso, ale letenky ze Stockholmu se nedaly změnit, tak museli jet. „Cesty byly špatné, místy hustě sněžilo, ale ve 23 hodin jsme dorazili do chaty, kde jsme zůstali na noc. V chatě jsme měli saunu, kterou jsme využili a nabrali tak síly na další cestu," dodává Bořek.

Cesta na Nordkapp, den pátý. Finská sauna, kilometrový běh na Adama a značná škoda

Pátý den měli oba cestovatelé naplánovaný tak, že zlehka mrknou v okolí cest po Finsku a pojedou směrem do Stockholmu. Potíže, které je potkaly v noci, jim ale plány nabouraly.
„Ubytovali jsme se v krásné romantické chatě v lese na samotě. Majitel bydlí v Rovaniemi a jeho stará matka cca 500 metrů od chaty. Při příjezdu nám pustila saunu, abychom si po dlouhé době trochu odpočinuli a navíc, kde jinde zkusit finskou saunu než ve Finsku, že? Vybalili jsme si věci, otevřeli norské pšeničné pivo a šli do sauny. Vydrželi jsme v ní asi 20 minut a už se těšili, jak se před chatou zchladíme o více než 100 °C (venku bylo tou dobou minus 23 °C).”

Mrazivý chlad byl po sauně úplně úžasný, nedá se srovnat s chladnou koupelí v klasických saunách. „Na nohou jsme měli hotelové papuče a kolem pasu ručníky. Když nám začalo být chladno, rozhodli jsme se pro druhé kolo saunování. Jenže v chatě byl bezpečnostní zámek a bez klíčů jsme se do ní nemohli dostat. Zkoušeli jsme vše, co jsme našli, ale bez šance. Rozhodli jsme se, že Jarek bude dál zápasit s dveřmi a já poběžím k majitelce pro náhradní klíč. Asi po 50 metrech jsem musel ručník z pasu sundat a dát si jej kolem ramen, protože mráz tak neskutečně štípal. Po dalších asi 200 metrech jsem absolutně necítil prsty na nohách, a i když jsem vyrazil jako chlap, v tu dobu už ze mě určitě byla holka (muži rozumí). V cestě jsem pokračoval, ale dům jsem prostě v hromadách sněhu nenašel. Skoro všechny domy na severu mají červenou barvu, ona jej měla bílý. Nedalo se nic dělat, rozběhl jsem se zpátky a zcela vysílený jsem doběhl k naší chatě, před níž se už polozmrzlý Jarek s nadějí usmíval, že nesu klíč. Obešli jsme celou chatu a nakonec rozbili sklo na vchodových dveřích,“ dodává Bořek.

Oba cestovatelé se konečně ohřáli a po několika telefonátech skrz pojištění škodné události a odeslání e-mailu majiteli chaty jsme šli spát. Po čtyřech hodinách spánku je vzbudila majitelka a sdělila jim, že cena za opravu je v přepočtu asi 12 000 Kč. „Přestože se nám cena zdála strašná, převodem jsme jí peníze uhradili, sepsali s ní protokol o události a odjeli směr Stockholm. Naštěstí nás nic dalšího již cestou nepotkalo (krom sobů u silnice), a tak jsme do Stockholmu dojeli zdárně, dospali pár hodin v autě a nachystali si věci na cestu do letadla.

Tohle dobrodružství stálo za to, až zas příště někam pojedeme, rádi vás sebou aspoň takto on-line vezmeme,“ končí příběh Bořek: „Za sebe a myslím i za Jarka, můžu říct, že jsme za tuto cestu šťastni.“

sdílet

Další příběhy

Jak na Baťovu školu práce vzpomíná absolvent Jan Viktora?

Jak na Baťovu školu práce vzpomíná absolvent Jan Viktora?

V roce 1946 patřil pan Jan Viktora mezi 1 000 těch, kteří byli ze 4 000 účastníků vybráni jako studenti Baťovy školy práce. Už od založení v roce 1925 představovala revoluční řešení, kdy na studenty čekala nejprve 10hodinová směna a až následně výuka.

Vasky poprvé překročily hranice, a je o tom slyšet!

Vasky poprvé překročily hranice, a je o tom slyšet!

Ve Vaskách objevili zákazníci přes 55 zemí. Před časem firma jako taková poprvé překročila hranice a její cesta nemohla vést nikam jinam než k nejbližším sousedům na Slovensko. Zlín a Partizánske se spojují jako v době, kdy u nás obuvnictví vzkvétalo. I přesto, že jsou to jiná místa, směr Vasek zůstává stejný. Ruční výroba bot, u kterých víte, kdo a kde je vyrobil.

Objevování Kuksu s Adélou Marouškovou

Objevování Kuksu s Adélou Marouškovou

Tak trochu na samotě, ve stínu nedalekých Krkonoš, leží Kuks, který mnozí nazývají perlou baroka. Průvodcem nám tentokrát bude Adéla Maroušková (@adelionka), která se s námi podělí i o tipy, které ve všech turistických průvodcích nenajdete.

Kam na výlet po Česku? Máme hned několik ověřených tipů

Kam na výlet po Česku? Máme hned několik ověřených tipů

Léto ještě nekončí! Zaslali jste nám spoustu tipů na krásná místa v Česku i na Slovensku, která stojí za návštěvu a prozkoumání. Využijte slunečné dny a vydejte se za letními zážitky.

Objevte Zlín s naším Vaškem

Objevte Zlín s naším Vaškem

Kam jinam se v rámci česko-slovenského léta první vydat než do Zlína, města obuvi, které je i domovem Vasek. Zeptali jsme se proto našeho Vaška, jaká jsou jeho oblíbená místa a co ve Zlíně a jeho okolí rozhodně neminout, i když to třeba v průvodci nenajdete.

Novohradské hory s cestovatelem Michalem Petrů

Novohradské hory s cestovatelem Michalem Petrů

Objevte s námi tak trochu zapomenutý kraj Novohradských hor. Jednu z posledních ukázek české divočiny s nedotčenými lesy, rozlehlými loukami s kvítím, šumějícími potoky a rybníky, na kterých se zrcadlí okouzlující západy slunce. Průvodcem bude Michal Petrů (@losmichalos), který má oblast prochozenou křížem krážem

Jak na zodpovědnější obouvání

Jak na zodpovědnější obouvání

Dobře padnoucí boty jsou základ botníku. Nejenže se v nich budete cítit skvěle za každé okolnosti, ale při správném zacházení vám mohou vydržet i několik sezón. A to ve výsledku šetří vaši peněženku i životní prostředí. Chcete se dozvědět, jak udržet své boty ve hře co nejdéle? Máme pro vás hned několik rad a tipů!

Jak vznikají vaše Vasky? Provedeme vás výrobou s Bárou Jánovou

Jak vznikají vaše Vasky? Provedeme vás výrobou s Bárou Jánovou

Nedávno jsme vás vzali skrz příběh na Instagramu a Facebooku do naší zlínské dílny, kde jsme s Bárou Jánovou vyráběli Vasky na její cestu za sázením stromů. Těší nás, že se tolik z vás zapojilo a pomohlo Báře ve výběru. Pokud jste výrobu Vasek nestihli, nezoufejte, dnes vám ukážeme krok za krokem jak (nejen) dámské kotníkové boty vznikají!

Můj účet

Zapomněli jste heslo?

Vytvořit účet

Pohodlně sledujte vaše objednávky na jednom místě a mějte k nim snadný přístup.

Už máte svůj účet? Přihlásit se